Volné radikály

Volné radikály

V lidském organismu nepřetržitě probíhá okysličování a látková výměna. Tělo je tvořeno molekulami, ty se zase skládají z atomů a molekuly a atomy jsou obklopeny elektrony. Elektrony jsou obvykle spárovány, ale při některých biochemických reakcích se může jeden elektron oddělit. Zbývající atom (nebo molekula) se tak stává nestabilním volným radikálem s jedním nepárovým elektronem. Aby se tento volný radikál stal stabilním, musí si přivlastnit elektron jiné částice a vzápětí se tato jiná částice stává volným radikálem.  Redoxní reakce je tak vlastně řetězovou reakcí, jejímž důsledkem je neustálá produkce dalších volných radikálů. 

s Působí na biologicky významné sloučeniny a pozměňují strukturu buněk. Z fyzikálního hlediska jsou to částice, jejichž atomy či molekuly obsahují alespoň jeden orbital s nepárovým elektronem. 

Proces tvorby volných radikálů se také nazývá oxidačním poškozením, protože se ho často účastní molekuly kyslíku. Koroze železa, žluknutí tuků nebo hnědnutí naříznutého jablka, to není nic jiného než oxidace. Naproti tomu antioxidanty brání působení volných radikálů a to tak, že s nimi vytvářejí neutrální molekuly, vlastně jim navracejí ty chybějící elektrony. Společně s reparativními procesy organismu chrání tělo před oxidačním stresem.

Vliv volných radikálů na zdraví

Volné radikály mohou napadnout jakoukoliv molekulu a způsobit její oxidační poškození. Protože jsou to atomy nebo molekuly, kterým chybí jeden elektron, snaží se jej z okolních struktur znovu získat. Pokud se jim to podaří, dochází k poškození buněk, tuků, proteinů a dědičných bílkovin. Předpokládá se, že každá buňka lidského těla musí denně zvládnout až 10 000 útoků volných radikálů, které ničí všechno, co je v jejich blízkosti, hlavně proteiny, DNA a lipidy. Kradou tak jejich elektrony, aby získaly stabilitu. Nejzávažnější je poškození fosfolipidů (buněčné membrány) které může vést k mutagenezi, karcinogenezi, zániku buňky a bílkovin. Jsou příčinou procesu stárnutí. Volné radikály způsobují celou řadu tzv. "civilizačních onemocnění", např. aterosklerózu, hypertenzi, diabetes mellitus, metabolické poruchy či nádory.

Faktory, podílející se na větším vzniku volných radikálů jsou například:

• cigaretový kouř
• chemikálie
• zkažené, přepálené, příliš tepelně upravené jídlo
• nekvalitní potraviny
• vysoký cholesterol
• některé umělé přísady v potravinách
• přemíra alkoholu
• přejídání (více potravy znamená více trávení a tedy i vznik většího počtu odpadních látek)
• nadměrná konzumace cukru – cukrovinek, cukrářských výrobků, sladkostí, sušenek tyčinek, bonbónů,
• přetěžující fyzická, ale i psychická námaha
• stres (v důsledku něho opět vzniká větší vliv odpadních látek)

Typické zdroje volných radikálů, se kterými se setkáváme v běžném životě, jsou:

• dusitany
• chlór!
• těžké kovy
• železo a měď, zejména v určitých sloučeninách a kombinacích
• herbicidy
• Pesticidy

Hydroxylový radikál

Hydroxylový radikál je vysoce reaktivní radikál složený z dvou atomů kyslíku a jednoho atomu vodíku se souhrnným chemickým vzorcem HO2. Běžně se v přírodě vyskytuje v atmosféře a ve vodě.

Hydroxylový radikál je nejsilnějším volným radikálem.  V obrovském množství se objevil ve vodě v Japonsku jako důsledek radiace po skončení druhé světové války. Není proto náhoda, že právě v Japonsku byly vyvinuty ionizátory Enagic k úpravě vody, fungují na principu elektrolýzy. Při rozpadu se voda rozdělí na molekulární vodík a hydroxylový radikál, který se při procesu elektrolýzy vybije na elektrodě a odplaví do odpadu. Ve vodě pak zůstává jen vodík, který se dále v těle navazuje na hydroxylový radikál (proces neutralizace hydroxylového radikálu). Vodíková voda, vzniklá tímto způsobem, se vyznačuje mimořádnou kvalitou, skvělou chutí a léčivými účinky.